Rozdíly mezi ČSV x SAV
Před nějakým časem mě o pomoc s tímto článkem požádala Terka Dohnalová majitelka a chovatelka ČSV ch.st. s Divokou krví která bydlí kousek od nás. Myslím, že se jí srovnání opravdu povedlo. Tyto plemena jsou si totiž vzhledem a i základními rysy povahy podobná. Ale nenechte se zmást. Saarloos je opravdu jiný pes než ČSV byť mají některé rysy společné.
Já jsem jí na druhou stranu požádala, aby nám také něco řekla o „svém“plemeni a nakonec nám z toho vyšli náhledy do plemen z obou stran. Terky srovnání plemene : československý vlčák vs. saarloosův vlčák
Hned na začátku ale upozorňuji, že je to pouze náš pohled na věc a nelze ho tedy paušalizovat na všechny zástupce našich plemen.
Tereza Dohnalová – Chovatelka Československých vlčáků
Československý vlčák pro lajckou veřejnost to je zvláštní plemeno. Vypadá jako vlk, nechová se úplně vždy jako pes. Každý jedinec, kterého znám je jiný. Shodují se ve své tvrdohlavosti a inteligenci. Jsou na jednu stranu strašní závisláci a na druhou samostatně uvažující jednotka. Jsou ke svým lidem, ať už je to páníček, jeho rodina nebo přátelé naprosto úžasní, kontaktní, přátelští, bez prostřední. Milují svou smečku, do které často patří docela široký lidský okruh. Oproti Sav jsou ochotní fungovat i s partnerem, rodinou či jen páníčkovými přáteli. Na druhou stranu jsou k cizím lidem často rezervovaní, nestojí o kontakt, mohou být až ostří a velmi ostražití. Umí velmi razatně dát najevo svůj názor a pro obranu páníčka klidně do člověka kousnou. Jsou velmi smečkovitě založení, ať už k lidem, nebo ke svému plemeni. Bez smečky trpí, potřebují kontakt. Není to pes jen tak na zahradu, nebo k honění ega. To se u nich opravdu nevyplácí. Jsou pro každou špatnost, půjdou s vámi do každé zábavy nebo činnosti co vymyslíte. Pokud se ale nudí, nebo nemají vedení, jsou chodící problém. Plemeno má své zápory. Umí ničit a to opravdu cokoliv jim přijde pod zuby.
Dostanou se odkudkoliv, pokud to není na úrovni alkatrazu. Překonají 2m překážku z místa, od 3m s rozběhem. Umí šplhat. Většina má silný lovecký pud, v dospělosti většinou nesnesou své pohlaví. Co ale poznají do roka, bývá v pořádku. Mají rádi své kamarády, do smečky jiná dospělá zvířata berou už hůř. Když se jde servat fena. většinou teče krev. Ale po nějaké době, člověk se ze zápory z žije, já bych opravdu neměnila. Doma mám třetí fenu čsv. O první jsem přišla díky rakovině. Každá z fen má jinou povahu. Na každou se musí jinak. Jsou výzva a to umí být velmi osvěžující
Porovnání ČSV a SAV
Dvě standartní představitelky obou plemen
…………….
Československý vlčák Saarloosův vlčák
Rozdíly ve standartu
| plemeno uznáno roku 1982 původní využití pro armádu -nevyšlo Celkový vzhled: pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélníkového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka. Pohlavní dimorfismus je dobře vyjádřen na první pohled : Délka těla : Výška v kohoutku = 10:9 Délka mozkové oblasti 1:1,5
: . Barva srsti: žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s světlou maskou.
|
plemeno uznáno roku 1975 původní využití jako vodící pes -nevyšlo Celkový vzhled: silně stavěný pes, jehož vnější vzhled – stavba těla, pohyb a srst – připomíná vlka. Jeho tělesná stavba je vyvážená, má poměrně dlouhé končetiny. Pohlavní dimorfismus je dobře vyjádřen na první pohled : : : Délka těla : musí být delší než vyšší Délka mozkové oblasti = 1:1 Povaha: živý pes se spoustou energie a hrdou nezávislou povahou. Poslouchá jen z vlastní vůle, není submisivní. Je velmi oddaný a věrný svému pánovi. Vůči cizím lidem je rezervovaný a poněkud nedůvěřivý. Rezervovanost a vlčí sklon uhýbat v neznámých situacích jsou pro plemeno typické a měly by být zachovány jako charakteristické vlastnosti. Když se k Saarloosovu vlčákovi přibližuje cizí člověk, měl by mít jisté porozumění a pochopení pro jeho chování, rezervovanost a sklon uhýbat, tyto vlastnosti jsou dědičné. Prudký, nežádoucí přístup cizího člověka může vést až k nepřekonatelné touze utéci. Potlačování této touhy, například omezováním volnosti psa na vodítku, může vést k nervóznímu chování. Hlava: má připomínat vlčí a velikost hlavy má být v harmonickém poměru k trupu. Při pohledu ze strany a shora je hlava klínovitá. Linie od tlamy k dobře vyvinutému jařmovému oblouku je velmi charakteristická. Spolu se správným tvarem a uložením oka dodává tato linie žádoucí vlčí vzhled. Lebka: lebka je plochá a široká. Neměla by však být příliš široká, protože to ovlivňuje typický klínovitý tvar. Týlní hrbolek a oční jamka nesmí být vystupující. Nadočnicové oblouky se spojují s lebkou v plynulé linii. Stop: přechod od silné tlamy k lebce musí tvořit slabý stop Oči: nejlépe žluté, mandlového tvaru. Posazené lehce šikmo, nevystupující a nikoliv kulaté, s dobře přiléhajícími očními víčky Uši: středně velké, masité, trojúhelníkové, se zaoblenou špičkou. Osrstěný vnitřek ucha. Ucho je nasazené v úrovni očí. Uši jsou velmi pohyblivé a vyjadřují emoce a pocity psa. Nežádoucí jsou příliš špičaté uši nebo příliš vysoko nasazené uši. Uši nasazené příliš široce ruší typický vzhled hlavy a jsou proto méně žádoucí. : :
Ocas: široký a bohatě osrstěný v kořeni a dosahující nejméně k hleznu. Zdá se poněkud nízko nasazený, což je často ještě zdůrazněno malým prohnutím v kořeni. Ocas je nesen lehce prohnutý do šavlovitého tvaru nebo téměř rovný.
: Výška v kohoutku: psi od 65 do 75 cm, feny od 60 do 70 cm s mírnými odchylkami nahoru. Barvy srsti: saarloos oproti čsv má více barevných variant - od světle po tmavě vlkošedou.
- od světle po tmavě hnědou, tzv. „bos“ hnědá (lesní hněď).
- od světle krémově bílé po bílou.
- pigmentace nosní houby, očních víček, pysků a drápků má být u vlkošedých a bílých jedinců černá. U „bos“ hnědé nebo krémově bílé játrová. Srst je světlejší na spodní části těla, vnitřní straně končetin a praporcích na stehnech.
Vlkošedí a „bos“ hnědí jedinci mají tmavší barvu na vnější straně končetin. Mají mít také výraznou masku.
|
