SAARLOSŮV VLČÁK
Saarloos je poměrně komplikovaný pes a je důležité pochopit, že nic, co dělá není jen tak. Nad vším velmi přemýšlí a dokáže neuvěřitelně rychle vyhodnotit situaci a podle toho zareagovat. Saarloos většinou nechce jít do přímého konfliktu s člověkem či jiným psem.
Ale stejně jako jeho vlčí předek, pokud je zahnán do kouta, či je týraný dokáže být velmi nebezpečný a nepředvídatelný.
Na internetu najdete mnoho článků o tom, jak je to pes pouze pro zkušené kynology a je velmi náročný na výchovu. Osobně si myslím, že naopak zkušený kynolog může být paradoxně v horší pozici při výchově než nováček.
Protože očekává něco, co u saarloose prostě nikdy nemusí přijít. Tento pes vás nebude slepě poslouchat, vždy bude mít svou hlavu a názor. Bude vždy jednat tak jako on uzná za vhodné a co je pro něho nejlepší.
A člověk ať už se snaží sebevíc ho nemůže úplně ovládat. Ale i saarloos se dá vychovat tak, aby dokázal fungovat, jak jeho majitel potřebuje – jen člověk musí pochopit jak na něho.
Mezi negativní stránky patří jeho destruktivní chování. V mladém věku je obvyklé, že když se nudí prostě ničí všechno co mu přijde pod packy.
Špatně snáší cestu autem, takže je potřeba ho neustále na auto zvykat. Někteří saarloosové si zvyknou za měsíc a někteří za několik let. Toto je velmi individuální.
Není to pes pouze na zahradu či do kotce. Nechce být sám a potřebuje společnost. Pokud mu společnost nedáte bude s největší pravděpodobností utíkat. Dokáže zdolat i 3 metrový plot či se protáhnout 10cm dírou v plotě.
Je to smečkové zvíře a z praxe vím, že je dobré mít alespoň dva.
Ale není to úplně nezbytné ve chvíli, když se mu člověk má čas opravdu věnovat a netráví 12 hodin denně v práci.
Vlčí instinkt plachosti a nedůvěry vůči cizím lidem v nich je silný a přirozený. Není to pes, co by vítal návštěvy. Vaši známí si ho mnohdy ani nepohladí (některé jedince ani neuvidí). Nicméně socializací a výběrem vhodného chovného páru se dá docílit psa co nebude mít problém zůstat v blízkosti cizích lidí.
Je to výborný parťák, kamarád a úžasný rodinný pes. V dospělosti (okolo 3 let) jsou to klidná a vyrovnaná zvířata, která jsou nejspokojenější se svou rodinou ať už na procházce a nebo v klidu doma.
A jak se říká pes je obrazem svého pána a u saarloose to platí na 100%. Jak s ním bude jeho majitel pracovat, co ho všechno naučí a co mu ukáže tak takový jeho saarloos bude.
Mezi námi jsou lidé, co se psy dělají canicross, dogtreking, nosework, lezou po horách či s nimi skládají zkoušky z poslušnosti.
Jsou velmi inteligentní a rychle se učí. Pouhým pozorováním dokáží napodobit člověka a když se jim to hodí využít toho. Například moje fena umí otevřít jakoukoliv skřinku, otevřít lednici i mrazák a to i přes to, že je tam petlice a odemykat dveře pokud v nich nechám klíč.
Pro koho ano a pro koho ne?
Saarloos se hodí pro lidi, kteří nejsou materiálně založení, nemají potřebu si honit triko tím, že mají doma neobvyklé plemeno. Je to výborný pes pro introverty, protože i saarloos je velmi uzavřený a otvírá se jen tomu svému člověku.
Je to pes pro lidi, co se nechtějí nudit a chtějí být každý den u vytržení co ten pes zase vymyslel 
. Jsou spojení s přírodou a rádi v ní tráví čas, ale nemusí každý den ujít 10 km.
Člověk, co nad saarloosem uvažuje by to měl mít srovnané v hlavě a měl by umět vést. Saarloos velmi rychle vycítí slabost a nejistotu a pokud mu nebudete ukazovat cestu a nepovedete ho, nebude vás brát vážně.
Myslím, že tahle schopnost je pro majitele klíčová. Člověk na ně musí být v určitých situacích velmi přísný a nekompromisní a na druhou stranu jim musí dát i dostatek lásky a porozumění pro jejich občasné vrtochy.
Nehodí se pro lidi s tvrdou výchovou a názory, že pes patří k boudě. U saarloose fyzickým trestem nic nezmůžete, a naopak ho můžete velmi jednoduše zlomit. A u saarloose je velmi těžké a myslím, že i nemožné napravovat to co bylo již způsobeno. Jejich vlčí předkové jim totiž dali i genetický dar, nikdy nezapomínat a vždy se poučit z chyb.
To je i důvod proč někteří chovatelé velmi úzkostlivě vybírají nové majitele. Saarloos se opravdu těžko vrací „zpět“ a chovatel si musí být opravdu jist, že to nový majitel zvládne. Protože za chyby člověka to vždy odnáší jen a pouze pes.