Před nějakým časem mě o pomoc s tímto článkem požádala Terka Dohnalová majitelka a chovatelka ČSV ch.st. s Divokou krví která bydlí kousek od nás. Myslím, že se jí srovnání opravdu povedlo. Tyto plemena jsou si totiž vzhledem a i základními rysy povahy podobná.
Ale nenechte se zmást. Saarloos je opravdu jiný pes než ČSV byť mají některé rysy společné.

Já jsem jí na druhou stranu požádala, aby nám také něco řekla o „svém“plemeni a nakonec nám z toho vyšli náhledy do plemen z obou stran.

Terky srovnání plemene : československý vlčák vs. saarloosův vlčák

Hned na začátku ale upozorňuji, že je to pouze náš pohled na věc a nelze ho tedy paušalizovat na všechny zástupce našich plemen.

Tereza Dohnalová – Chovatelka Československých vlčáků

Československý vlčák.. pro lajckou veřejnost to je zvláštní plemeno. Vypadá jako vlk, nechová se úplně vždy jako pes. Každý jedinec, kterého znám je jiný. Shodují se ve své tvrdohlavosti a inteligenci. Jsou na jednu stranu strašní závisláci a na druhou samostatně uvažující jednotka. Jsou ke svým lidem, ať už je to páníček, jeho rodina nebo přátelé naprosto úžasní, kontaktní, přátelští, bez prostřední. Milují svou smečku, do které často patří docela široký lidský okruh. Oproti Sav jsou ochotní fungovat i s partnerem, rodinou či jen páníčkovými přáteli. Na druhou stranu jsou k cizím lidem často rezervovaní, nestojí o kontakt, mohou být až ostří a velmi ostražití. Umí velmi razatně dát najevo svůj názor a pro obranu páníčka klidně do člověka kousnou. Jsou velmi smečkovitě založení, ať už k lidem, nebo ke svému plemeni. Bez smečky trpí, potřebují kontakt. Není to pes jen tak na zahradu, nebo k honění ega. To se u nich opravdu nevyplácí. Jsou pro každou špatnost, půjdou s vámi do každé zábavy nebo činnosti co vymyslíte. Pokud se ale nudí, nebo nemají vedení, jsou chodící problém.

Plemeno má své zápory. Umí ničit a to opravdu cokoliv jim přijde pod zuby. Dostanou se odkudkoliv, pokud to není na úrovni alkatrazu. Překonají 2m překážku z místa, od 3m s rozběhem. Umí šplhat. Většina má silný lovecký pud, v dospělosti většinou nesnesou své pohlaví. Co ale poznají do roka, bývá v pořádku. Mají rádi své kamarády, do smečky jiná dospělá zvířata berou už hůř. Když se jde servat fena. většinou teče krev. Ale po nějaké době, člověk se ze zápory z žije, já bych opravdu neměnila. Doma mám třetí fenu čsv. O první jsem přišla díky rakovině. Každá z fen má jinou povahu. Na každou se musí jinak. Jsou výzva a to umí být velmi osvěžující

A jaký rozdíl vidím mezi nimi já?

Jsou to neuvěřitelní dříči. Pracují rádi nejen pro Vás, ale proto že je to opravdu baví. Tam kde moje saarloosky už hází otrávené pohledy a nechtějí jít dál, ČSV prostě jde dokud nepadne. Rádi se mazlí s cizími lidmi a nemusíte mít zrovna plnou ruku pamlsků (i když je to samozřejmě lepší). Jsou strašně ukecaní a neustále řeší svojí hiearchii ve smečce. Jsou v povaze tvrdší než SAV a člověk se o tu jejich dušičku nemusí tolik bát. Třimetrový plot pro ně není žádná překážka a klidně si dojdou pro sousedovic „Amálku“ která se jim nelíbí. Nejsou tak závislý na své smečce a „svých“ lidech a není problém je na víkend nechat pohlídat cizími lidmi.
Nevadí jim cestování autem a někteří to mají dokonce rádi.

Jsou to skvělý psi na výcvik a na práci a osobně moc fandím všem kteří s nimi dokáží pracovat a ukazují je světu.

Porovnání ČSV a SAV

Dvě standartní představitelky obou plemen červený obojek Saarloos x ČSV